Historická exkurze začala prohlídkou Malé pevnosti s průvodkyní Šárkou. Prohlédli jsme si tři dvory Malé pevnosti.

Viděli jsme kanceláře, odvšivárnu, holírnu, nemocnici, vězeňské cely i tzv. samotky. Zjistili jsme, že vězni spali na třípatrových palandách, měli tam stůl a kamna. V jedné z cel ale postele nebyly, vězni tam spali na zemi nebo vestoje a v té malé tmavé místnosti jich bylo šedesát. Vzduch do této místnosti proudil jen malou škvírkou. Do této cely se dostal po válce i Heinrich Jöckel, velitel Malé pevnosti Terezín, který byl pak popraven v Litoměřicích.

Trest si zasloužil. Byl velmi krutý. Říkali mu Pinďa. A byl to on, kdo z vězeňských balíčků nechal pro vězně připravit tzv. Pinďablaf. V tom plavaly sladké i slané potraviny, ale také cigarety nebo jehly.

Prošli jsme také 500 metrů dlouhou chodbou původního opevnění a vyšli jsme u popraviště. Zrovna 2. května 1945 se tam konala poslední poprava 52 vězňů. Byla to spíš vražda, vězni byli zabiti bez soudu.

Potom jsme přejeli autobusem k Muzeu Ghetta. Popravdě jsme si návštěvu tohoto muzea moc neužili, bylo tam moc dětí a hluk. Ale o to víc se nám líbilo v Magdeburských kasárnách. Tam byl klid. Viděli jsme, jak žili lidé v ghettu. Překvapily nás nejen kresby dětí, ale i množství umělců, kteří prošli Terezínem a jejich osudy.

Výlet se nám moc líbil, dozvěděli jsme se něco nového, naše představa o životě v ghettu i Malé pevnosti je jasnější.

                                                                                               Práce žáků 9.B upravila Klára Kruntová